Hlavní zprávy
  • Pause
  • Previous
  • Next
1/1
 

Arcibiskup Juraj šokoval Ekumenický patriarchát a podráží Slovensko. Šuvarský, Krupica a Juraj (Stránský) směřují za svým cílem...

Arcibiskup Juraj šokoval Ekumenický patriarchát a podráží Slovensko. Šuvarský, Krupica a Juraj (Stránský) směřují za svým cílem...

 

Více informací zde:

Vše nasvědčuje spiknutí. Bývalí agenti STB na scéně.

Otřesné zjištění! Kandidát na biskupa byl také spolupracovníkem STB!

Závažné informace o arcibiskupovi Jurajovi, agentovi StB J. Šuvarským a suspendovaném knězi M. Krupicovi!!!

Suspendovaný kněz M. Krupica nelhal a promluvil pravdu. Přiznal, že na spiknutí proti vladykovi Kryštofovi se podíleli bývalí agenti StB.

Prezident Miloš Zeman, členové vlády ministr obrany M. Stropnický a ministr kultury D. Herman se museli během pietní akce setkat s dlouholetým udavačem a agentem StB J. Šuvarským

Článek převzat ze zdroje: https://krizevcirkvi.wordpress.com/ (Redakce doporučuje)

Jednání v sídle Ekumenického patriarchátu ve Fanaru (pravdivá zpráva)

3. března 2015 přijely na pozvání Ekumenického patriarchátu do Cařihradu k oficiálnímu jednání dvě delegace z Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku. První dorazila delegace vyslaná Jeho Vysokopřeosvíceností Simeonem, arcibiskupem olomoucko-brněnským, vedená Jeho Přeosvíceností vladykou Izaiášem, vikárním biskupem šumperským, který byl vladykou Simeon pověřen, aby jej zastupoval, protože sám se nemohl cesty ze zdravotních důvodů zúčastnit. Dalšími členy této delegace byli: prot. Josef Fejsák a prot. Jan Baudiš. Druhá dorazila delegace vedená Jeho Vysokopřeosvíceností vladykou Jurajem, arcibiskupem michalovsko-košickým. Dalšími členy byli: o. archimandrita Michal Dandár, zvolený arcibiskup pražský a českých zemí, metropolitní protopresbyter Jaroslav Šuvarský, prot. Michal Švajko, tajemník Úřadu prešovské pravoslavné eparchie.

Nejprve se členové naší delegace spolu s milovanými bratry z druhé delegace zúčastnili oficiálního setkání s členy komise pro kanonické záležitostí Ekumenického patriarchátu ve složení: Jeho Vysokopřeosvícenost Jan, metropolita pergamský, Jeho Vysokopřeosvícenost Emanuel, metropolita francouzský, Jeho Vysokopřeosvícenost Meliton, metropolita filadelfský, o. archimandrita Bartoloměj Samaras, o. Amvrosios.

Hned po úvodu prvního rokování přednesl vedoucí druhé delegace, vladyka Juraj své rozpaky nad vysvěcením vladyky Izaiáše, které se uskutečnilo v Brně. První delegace vysvětlovala tento počin v kontextu čtyřbodové dohody z Vídně (z 6. února 2015) a přednesla ujištění vladyky Simeona, že je připraven naplnit i veškerý zbytek čtyřbodové dohody (jak je to vyjádřeno v publikovaném prohlášení vydaném k chirotonii vladyky Izaiáše; viz zde). K tomu tématu se vyjadřovali i členové komise Ekumenického patriarchátu. Při diskusi mezi druhou delegací a komisí patriarchátu byl komisí zmíněn návrh hledět na provedené svěcení v kontextu Tomosu autokefality z r. 1998 (zde).

Kromě toho první delegace připomněla i součást dřívější vídeňské dohody (z 16. ledna 2015) o příchodu otce Stefana Kadlece do pražské eparchie.

Po přestávce následovalo další rokování. Při něm vedoucí druhé delegace Vysokopřeosvícený vladyka Juraj dále zesílil své výhrady vůči vysvěcení Přeosvíceného vladyky Izaiáše. Ze strany komise bylo jednání o tomto tématu zakrátko uzavřeno s tím, že obě strany sporu mají sestavit k této věci svůj dokument a posvátný synod Ekumenického patriarchátu posléze rozhodne. V návaznosti na to byl předsedou komise vznesen požadavek na neprodlenou implementaci Tomosu autokefality do ústavy naší místní církve. Nad tímto návrhem zavládla všeobecná shoda.

Návštěva v sídle Jeho Všesvatosti Bartoloměje, ekumenického patriarchy byla uzavřena audiencí u samotného patriarchy, který přijal obě delegace, každou zvlášť. Nejprve přijal druhou delegaci našich drahých bratří, a na závěr celého fanarského jednání se zástupci naší místní církve byla patriarchou přijata delegace vedená vladykou Izaiášem.

Při setkání s námi Jeho Všesvatost, ekumenický patriarcha na úvod vyjádřil svůj zármutek, že těžká situace, která nás už takovou dobu sužuje, trvá doposavad. Pravil, že bolest jednoho údu je bolestí celého těla, takže naše krize trápí i Církev Matku, tj. ekumenický patriarchát. Vedoucí naší delegace, vladyka Izaiáš z pověření vladyky Simeona tlumočil patriarchovi Bartolomějovi pozdravy a poděkování za vše, co pro kanonické vyřešení tíživé situace v naší církvi činí. Dále naše delegace ujistila patriarchu, že náš vladyka Simeon v záležitostech týkajících se překonání naší krize ve všem následuje rady a stanovisko Jeho Všesvatosti a jestliže Ekumenický patriarchát považuje za správné, aby k vyřešení naší krize uznal vladyka Simeon vladyku Rostislava za metropolitu naší místní církve, pak je vladyka Simeon stále připraven to učinit, pokud Ekumenický patriarchát nezaujme jiný názor.

Rozhovor naší delegace s Jeho Všesvatostí patriarchou Bartolomějem za přítomnosti členů komise byl velice srdečný a otevřený. Po shrnutí průběhu jednání vyjádřila naše delegace Jeho Všesvatosti radostné poděkování za přijetí a vděčnost za proběhlé setkání s nadějí na blízké urovnání smutných poměrů v naší místní pravoslavné církvi.

Výsledek tedy můžeme tedy z naší strany v krátkosti shrnout: chirotonii vladyky Izaiáše zástupcové patriarchátu při jednání nikterak nezpochybnili; obdrží-li od vl. Juraje písemně nějaké námitky, rozhodne o nich posvátný synod Ekumenického patriarchátu; v nejbližší době bude ustanovena společná komise (se zástupci Ekumenického patriarchátu), která zahájí proces implementace Tomosu autokefality do ústavy naší Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku; první zasedání této komise by mělo být ještě před Paschou; teprve poté budou řešeny všechny ostatní otázky.

Dovolím si to trochu doplnit na základě faktů
Dovolím si zveřejnit bližší informace získané díky zdroji řecké církve, blízkému Fanaru a jeho fungování. Dost možná něco z toho bude překvapením i pro naši delegaci, která přeci jenom prostředí a nuace Fanaru nezná tak dobře.

Dle zdroje je údajně zcela zjevné, že kdyby Konstantinopolský patriarchát nepovažoval vladyku Izaiáše za biskupa, tak by ho jako biskupa nepřijal. Fanarioté jsou jednak lidé velmi inteligentní, jednak do nejmenších detailů dbají na protokol. Kdyby měli byť nejmenší pochybnosti o tom, že vladyka Izaiáš je kanonickým biskupem, tak by podle toho jednali. Lživé mystifikace na toto téma ze strany vl. Juraje jsou hanebné.
Stejně směšné bylo samotné jednání vladyky Juraje, který zprvu vyjádřil potenciální ochotu uznávat vladyku Izaiáše biskupem, poté najednou otočil o 180 stupňů a začal vykřikovat, že je vladyka Izaiáš kněz, čímž šokoval komisi a přítomní delegáti z něj, jemně řečeno, neměli zdravý dojem. Vladyka Juraj má samozřejmě stále právo vyjádřit veškeré své námitky k chirotonii vladyky Izaiáše prostřednictvím podání ke komisi patriarchátu, což je jediný případ, kdy by patriarchát mohl být ochoten znovu zkoumat kanonicitu vladyky Izaiáše, neboť v případě podání má tuto povinnost. Tímto tato otázka byla uzavřena. Možnost podání ke komisi je samozřejmě otevřená i v případě kanonicity všech ostatních biskupů, včetně samotného vladyky Juraje.
Co se vídeňských dohod a jejich údajného porušování týče, tak delegace vladyky Izaiáše tlumočila postoj vladyky Simeona, který by se dal obšírněji popsat zhruba takto: vladyka Simeon je člověkem slova a za tím si stojí, a přestože má svůj objektivně dobře argumentovaný právní názor na volbu vladyky Rastislava, jakožto mnich staví poslušnost a pokoru výše vlastního názoru a považuje-li jeho Všesvatost Bartoloměj uznání volby vl. Rastislava (i přes zjevnou realitu této volby, kterou nelze demagogicky vyvrátit, byť se o to mnozí, vč. vladyky Juraje dlouhodobě snaží) za dobro pro budoucnost pravoslavné církve, za to nejlepší, co lze v naší situaci udělat, abychom posloužili Církvi, domnívá-li se Jeho Všesvatost, že tím nejlepším pro důstojnou budoucnost pravoslaví je uznání této volby, vladyka Simeon – jak se na mnicha sluší – bude pokorně poslušný názoru a vůli prvního hierarchy pravoslavného světa. Dobro naší církve je pro vladyku Simeona jeho jediným cílem.
Vídeňské dohody pro objektivní formálně-právní nedostatky jsou tedy směrodatné především jakožto vyjádření vůle a demonstrativní nikoliv taxativní přehled usměrňujících prvků pro překonání krize a jako na takové na ně v budoucnu bude pohlíženo, přičemž je třeba připomenout klauzuli o platnosti 2. dohody z Vídně s ohledem na zhodnocení kanonického orgánu patriarchátu. Tolik k dohodám, a teď to skutečně podstatné… Ještě během půstu nás čeká návštěva speciální komise, která připraví vtělení Tomosů do Ústavy naší církve, toto je prvořadé a nic tomu nebude předcházet. Toto je základ, který je třeba položit pro řádné fungování naší místní církve a teprve po tomto kroku lze hledat řešení pro další aktuální otázky.


Jak zlomit vaz Slovensku a druhý díl „Mater semper certa est“

Musím se podělit o zprávu, která se ke mně dnes zprostředkovaně donesla ze zahraničí a týká se nedávného jednání s ekumenickým patriarchátem.

Jak nás všechny informovaly oficiální slovenské stránky, chystá se implementace Tomosu Ekumenického patriarchátu do naší Ústavy.

http://www.eparchiapo.sk/sk/dokumenty/aktuality/spravodajstvo/rokovanie-zastupcov-pravoslavnej-cirkvi-v-ceskych-krajinach-a-na-slovensku-v-istanbule

Co ale v této zprávě „zapomněli“ zdůraznit je, že celý proces započne během několik málo týdnů. A že vladyka Juraj se na Fanaru iniciativně zaručil, že k tomu dojde co nejdřív.

Zprvu je podstatné si připomenout znění Tomosu…

http://orthodox.or.cz/tomos/tomos-kon2.htm

Píše se tam mimo jiné:

Nejvyšším vedením místní autokefální církve v Čechách a na Slovensku je posvátný synod eparchiálních archijerejů činných v pastýřské službě. Archijerej, který pastýřsky spravuje pražskou eparchii, se od této chvíle nazývá Jeho Blaženstvem, arcibiskupem pražským a celých Čech a Slovenska.

Každý metropolita prešovský se nazývá „exarchou Slovenska“ a má právo svolávat na církevní setkání vysokopřeosvícené metropolity a jiné kleriky Slovenska, které určuje posvátný synod autokefální Církve Čech a Slovenska, aby čelili problémům čistě místního slovenského zájmu. Rozhodnutí těchto setkání je nutno předkládat ke kontrole a posouzení posvátnému synodu jedné jednotné autokefální církve Čech a Slovenska. Stejně si může počínat i blaženější arcibiskup pražský a celých Čech a Slovenska k lepšímu studiu a řešení pouze místních problému církve v Čechách. Církev v Čechách a na Slovensku může prostřednictvím synodálních rozhodnutí, která jsou schválena kanonicky, ustanovit nové eparchie podle případných pastorálních potřeb.

Znamená to tedy, že metropolita již nikdy nebude sídlit v Prešově.

Vladyka Jiří na toto Ekumenickému patriarchátu s poklidem souhlasně a spokojeně kývl a slíbil to brzy uskutečnit, čímž zároveň pohřbil vídeňské dohody (patriarchát jim teď říká „jen pracovní návrhy“) a zavřel dveře k oikonomickému uznání „volby“ vladyky Rastislava metropolitou. Proč to udělal? Iniciativou Olomoucko-brněnské eparchie to nebylo. A celý proces vtělení Tomosu začne již velmi brzy. Do té doby se nebude u nás v místní církvi dít vůbec nic. A je to zásluhou především vladyky Juraje. Vladyka Juraj celou svou energii během jednání věnoval útokům na vladyku Izaiáše, což bylo trapné a absurdní, kdyby totiž patriarchát, který zná všechny podrobnosti o volbě a svěcení vladyky Izaiáše, vladyku Izaiáše nepovažoval za biskupa, tak by ho jako biskupa nikdy nepřijal, ale vladyku Juraje nic jiného nezajímalo. Svůj hlavní úkol (tedy hlavní pro slovenskou část církve, pro vladyku Juraje zjevně ne) – zasadit se o uznání vladyky Rastislava – hodil úkol a vzpomněl si na něj až na konci, kdy o to pro forma požádal, uslyšel negativní stanovisko a to je vše.
Proč je vladykovi Jurajovi do takové míry ukradené uznání vladyky Rastislava? A proč jemu – slovenskému biskupovi – nevadí implementace Tomosu? Odpověď se nabízí… vladyka Rastislav asi sotva bude chtít do Prahy… A kdopak bude potom žhavým kandidátem na arcibiskupa pražského a metropolitu? Potřebujete nápovědu?

Mimochodem, v nedávném příspěvku jsem upozorňoval na poněkud schizofrenní přístup vladyky Jiřího k pro autokefální církev velmi významnému slovnímu spojení „Matka Církev“…

https://krizevcirkvi.wordpress.com/2015/03/01/mater-semper-certa-est/

Mám čerstvou novinku. Naší církvi dle slov vladyky Juraje přibyla další Matka. Což řekl jeden den předtím než odjel na Fanar, kde pak mluvil o Ekumenickém patriarchátu jako o naší „Matce Církvi“. Opravdu, jenom JEDEN DEN předtím.

Tedy nejprve rekapitulace.
Ruská církev – naše Matka:

http://www.patriarchia.ru/db/text/3636886.html

Ekumenický patriarchát – naše Matka:

http://pravoslavnacirkev.cz/Novinky/Oficiln-delegace-na-crkve-v-Konstantinopoli/

Minulou neděli 1.3. byl vladyka Juraj v Černé Hoře (nesloužil) a tam zase pronesl:

http://www.mitropolija.com/u-hramu-hristovog-vaskrsenja-u-podgorici-odrzana-akademija-povodom-nedjelje-pravoslavlja/

A tam… „Рекао је и како су односи двију црквава пријатељски зато што се Чешкословачка црква појављује као кћи Српске православне цркве.“

Tj.:“(Vladyka Jiří) řekl, že jsou vztahy dvou Církví přátelské, protože se Československá Církev ukazuje jako dcera Srbské Pravoslavné Církve„.

To bylo v neděli. V úterý už na Fanaru procítěně mluvil o „naší Matce Církví – Ekumenickému patriarchátu“.

Takže tento rok už naše církev má třetí Matku (a to možná ještě nevíme vše). To jsou piruety, ze který se i divákovi zatočí hlava.

Proč se vladyka Jiří nepostavil za rovnoprávnost Slovenské části naší Církve a chce prosazovat vtělení Tomosu do Ústavy? To nevím…

Každopádně stále věřím, že se naše církev nerozpadne a hlavně, že se konečně opět vrátíme do světové rodiny pravoslavných z jakéhosi z quasirozkolu, ve kterém jsme se ocitli.

Zdroj: https://krizevcirkvi.wordpress.com/

 

More:

Zázračná Ikona Obměkčení kamenných srdcí

Zázračná Ikona Obměkčení kamenných srdcí

Před teroristickými útoky v Moskvě se pod očima Boží Matky objevily tmavé kruhy a v celém bytě bylo cítit kadidlo. Po určitém čase se na šíji Bohorodičky objevili krvavé ranky a na levém rameni jizva. V den, kdy se to stalo, havarovala ruská ponorka Kursk. Dne 21. listopadu, v den svatého archanděla Michaela, začala ronit krvavé slzy – a krev bylo možné spolu s myrem sbírat

Ikona, která bude s požehnáním moskevského patriarchátu zapůjčena a doufáme, že s pomocí Boží také doputuje do České republiky, je pouhou litografickou kopií originálu.

V novodobé historii Ruska, na počátku 21.století, však právě tato konkrétní zázračná ikona přivedla k obrácení desetitisíce Rusů. Původně se ikona nacházela v jednom obyčejném panelovém bytě v Moskvě. Jednoho dne začala ronit myro a nádherně vonět. Tento jev je v pravoslaví znám, avšak předtím nikdy nebyl pozorován na obyčejné tištěné litografii ikony! Poté, co se na tvářích Matky Boží, poprvé objevily slzy myra, začali ikonu podrobně sledovat. Před teroristickými útoky v Moskvě se pod očima Boží Matky objevily tmavé kruhy a v celém bytě bylo cítit kadidlo. Po určitém čase se na šíji Bohorodičky objevili krvavé ranky a na levém rameni jizva. V den, kdy se to stalo, havarovala ruská ponorka Kursk. 21. listopadu, v den svatého archanděla Michaela, začala ronit krvavé slzy – a krev bylo možné spolu s myrem sbírat. Od té doby nepřetržitě roní myro i krvavé slzy. Tuto ikonu známe zejména prostřednictvím mnoha televizních a dokumentárních pořadů, v nichž se autoři opakovaně přesvědčili o Božím zázraku. V bytě, kde se ikona nacházela, začaly ronit myro i ostatní ikony, každá začala také nádherně vonět. I nově přinesené – které byly na určitou dobu v blízkosti ikony Obměkčení kamenných srdcí. Ikona Obměkčení kamenných srdcí byla poté ozdobena zlatem a drahokamy a začala putovat Rusí.

Ikona Obměkčení kamenných srdcí

Mnozí z těch, kteří přišli k ikoně a uviděli, jak Matka Boží pláče krvavými slzami, se obrátili k Bohu, uvěřili. Její slzy přivádějí k pokání a změně života. Lidé z některých moderních náboženských společností a církví, které vytýkají nám pravoslavným, že se klaníme obrazům, což je nesprávně vnímáno jako modloslužebnictví, začínají chápat veliké Boží tajemství skryté v ikonách. Ikona není obraz, ale okno do věčnosti, brána k nebesům, živé setkání s tím, koho představuje a kdo skrze ni promlouvá. To, že nyní roní slzy „jen“ tištěná ikona, je důkazem, že i kopie ikon živě zpřítomňují Matku Boží.
Všude, kde se ikona nacházela, se v její blízkosti stalo mnoho zázračných uzdravení. Věřící dosvědčují, že Boží Matka pomáhala nejen s bolestmi fyzickými, ale i s řešením svízelné osobní situace. V ženském klášteře v Tolgsku zaznamenali i tento pozoruhodný příběh: Jedna z mnišek zapochybovala o léčivé síle svatého myra, které ikona ronila. Na místě, kde ji kněz myrem pomazal, se jí okamžitě vytvořil hnisající vřed. Teprve když se vyznala ze svých pochybností a kněz ji opět pomazal, vřed zmizel stejně rychle, jako se objevil.
Ikona zapůsobila na jednoho ruského investora natolik, že se rozhodl pro ni na okraji Moskvy postavit zvláštní chrám a rodině, ve které se tento zázrak udál, zajistil důstojné bydlení v nově zbudovaném domku vedle chrámu. Dal tak rodině možnost starat se o chrám a stále sloužit Bohu. Tady se nyní ikona nachází, pokud neputuje.

 

Program pouti zázračné ikony Obměkčení kamenných srdcí

22. září
ve 20.45 – uvítání zázračné ikony na letišti v Praze–Ruzyni
21.00 – vnesení ikony do chrámu sv. Mikuláše v Praze–Bubenči,
Rooseveltova 29, modlitba k přesvaté Bohorodici

23. zářív 7.30 – vnesení ikony do chrámu Zesnutí přesvaté Bohorodice,
Olšanské hřbitovy, Praha 3, metro A – Želivského
8.00 Ranní sv. liturgie
9.20 Modlitba k přesvaté Bohorodici
10.00 Archijerejská sv. liturgie
Ikona bude v chrámu až do 26. září – chrám bude otevřen
denně od 10.00 do 16.00 hodin
V podvečerních hodinách bude dále putovat:

24. září
17.30 - 19.00 bude zázračná ikona v chrámu sv. Anny v Plzni.

27. září
přenesení ikony do chrámu sv. Petra a Pavla v Karlových Varech
10.00 archijerejská sv. liturgie

28. září
přenesení ikony do chrámu Zesnutí přesvaté Bohorodice v Praze

29. září
vnesení ikony do chrámu Záštity přesvaté Bohorodice v Košicích, SR
archijerejská sv. liturgie s chirotonií nového biskupa michalovské eparchie

30. září
vnesení ikony do chrámu sv. Václava v Brně, Gorazdova 8

1. října
v 9.00 – vnesení ikony do katedrálního chrámu sv. Cyrila a
Metoděje v Praze, Resslova 9a, Praha 2, Nové Město archijerejská sv. liturgie v řečtině s doxologií

* Název této ikony není doslovným překladem, ale vyjadřuje podstatu a hlubší duchovní smysl – je uváděn s požehnáním Jeho Blaženosti metropolity Kryštofa.

Operace Anthropoid

Operace Anthropoid

Jak vážně chápala své vlastenecké a křesťanské poslání česká pravoslavná církev pod vedením biskupa Gorazda, dokázali věřící a duchovní v době heydrichiády v roce 1942. Poté, co českoslovenští vojáci splnili úkol, poskytla jim pravoslavná církev v chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici úkryt až do doby prozrazení dne 18. června 1942.

Co předcházelo rozhodnutí

Situace na podzim 1941 vypadala pro Spojence velmi špatně. Německé tanky se valily na téměř dvěstěkilometrové frontě do vnitrozemí Ruska, Kyjev byl obsazený, Leningrad v obležení, 70 divizí bylo obklíčených a 665 000 ruských vojáků zajatých. Britové měli na moři obrovské ztráty činností německých ponorek, a tak bylo zásobování Britských ostrovů čím dál problematičtější. Situace v Egyptě a Středomoří se zhoršovala.
V tomto období začali nacisté na Československo soustřeďovat zvláštní pozornost. Náš zbrojní průmysl se stal pro ně životně důležitý a nezbytný pro vedení války. Byl tu však problém. Chtěli vymýtit silné národnostní odbojové hnutí, ale zároveň nerozlítit dělníky a rolníky, a tím poškodit válečné úsilí. Problém tedy spočíval v tom, jak zdecimovat a zterorizovat všechny potenciální vůdce, eliminovat silné jedince, svést slabé a poplést nevědomé. Vyřešení tohoto problému vyžadovalo zvláštní směs brutality a lsti. Řešení se ujal inteligentní, ctižádostivý, lstivý a krutý osmatřicetiletý – válečný zločinec, který byl v nacistické policejní hierarchii hned druhý muž po Himmlerovi a se sadistickým nadšením řídil prostřednictvím vyhlazovacích jednotek konečné řešení židovského problému.

Reinhard Heydrich
Po svém příchodu, dne 29. září 1941, vyhlásil stanné právo v Čechách a na Moravě, zatkl ministerského předsedu generála Eliáše a nechal zastřelit dva vězněné generály, Bílého a Vojtu, čímž zahájil dlouhou řadu poprav české elity.
Popravy českých vlastenců byly jen částí jeho celkového poslání, jehož cílem bylo vyhlazení českého národa. Jak to řekl sám Heydrich: „Když se za několik let zeptáte Čecha v cizině, kde žije, musí odpovědět, že v Čechách a na otázku, kdo jste, musí odpovědět, že je říšský Němec! Heydrich se rozhodl razit metodu trestu a odměny. Z naprosto jasných důvodů určil odměny především pro dělníky. Ti ve zbrojních továrnách dostávali větší příděly jídla, cigaret, bot, oblečení, i vyšší mzdu. Zbrojní průmysl běžel na plné obrátky, sklízela se větší úroda a po vraždách hrdinů odboje zavládla v našich zemích pasivita.
Londýn pravidelně hodnotil odbojové hnutí v okupovaných zemích. Toto hodnocení spočívalo v ocenění Nechť se pravoslavný chrám (v Resslově ul.) po zásluze stane poutním místem všeho osvobozeného lidu českého, neboť zde se ozvaly první mohutné údery našeho národního odboje! (Vybráno z přednášky Aloise Krejčího „O odboji biskupa Gorazda“ proslovené na první schůzi sboru starších pravoslavné církevní obce v Praze, konané 1. června 1945; z knihy Čestmíra Kráčmara „Panychida za statečné“).

More:

Nejvyšší hodnota v lidském životě je láska

Nejvyšší hodnota v lidském životě je láska

Rozhovor s Kryštofem, arcibiskupem Pražským a metropolitou Českých zemí a Slovenska.

Když mluvíte o pohnutých letech, máte naprostou pravdu. U nás bylo zvykem, že až do narození dítěte se mu raději nic nekupovalo. Ani kočárek, pleny či oblečení. A tak rodiče šetřili peníze, aby mohli vše potřebné nakoupit po porodu. Krátce před mým narozením proběhla měnová reforma a našetřené finance se rázem znehodnotily. Takže za našetřené peníze si maminka nakonec koupila pytlík třešní a ten s chutí snědla. Ale teď už vážněji. Atmosféra v naší rodině byla velmi vlídná, s citem pro národní tradici. Brzy jsem poznal význam takových osobností, jakými byli Cyril a Metoděj, kteří v 9. století přišli na naše území z Konstantinopole. Do těchto končin přinesli víru a východní způsob křesťanství, jemuž se říká i křesťanství srdce. Naproti tomu západní církev je více organizovaná a papež je také v jistém smyslu monarchou ve Vatikánu. Tento politický rozměr východní křesťané nikdy nepřijali. My se však těšíme, že je opět otevřen dialog mezi církvemi západu a východu.

More:

Sjednocení ruské pravoslavné církve

Sjednocení ruské pravoslavné církve

Dne 17. května 2007, na svátek Nanebevstoupení Páně, došlo k dlouho očekávanému sjednocení obou částí Ruské pravoslavné církve, která byla osmdesát let rozdělena na Ruskou pravoslavnou církev Moskevského patriarchátu a Ruskou zahraniční pravoslavnou církev.

Na samém začátku rozdělení Ruské pravoslavné církve stála říjnová revoluce v roce 1917. Velká část pravoslavných duchovních uprchla z Ruska před bolševismem. Exulanti tak založili už v roce 1921 vlastní církev v Srbsku a nazvali ji Ruská pravoslavná církev mimo Rusko. Tvrdili, že církev v samotném Rusku se dostala pod kontrolu bezbožných bolševiků a nemůže tak být dále uznávána za skutečnou. První hlavou ruské pravoslavné církve v zahraničí byl metropolita Anton. K definitivnímu rozkolu došlo v roce 1927, kdy zahraniční pravoslavní představitelé odmítli tehdejšímu moskevskému metropolitovi a pozdějšímu patriarchovi Sergijovi potvrdit svou loajalitu sovětské bolševické moci. Exilová církev se zcela odtrhla a zřídila si celosvětové sídlo v New Yorku, kde její metropolita Laur sídlí dodnes. V současnosti má exilová pravoslavná církev ve více než 30 zemích asi půl milionu věřících. Pravoslavná církev Moskevského patriarchátu byla tvrdě pronásledovaná Stalinem hlavně ve dvacátých a třicátých letech. Duchovní a mniši byli vražděni a vězněni, majetek církve zabavován, chrámy a kláštery bourány. Stalin tlak zmírnil až v roce 1941, když podporu církve potřeboval v době války s hitlerovským Německem.

Foto: S. Vlasov, V. Chodakov

More:

Posvátný synod a úřady

Posvátný synod a úřady

Kontakty na metropolitní úřady a další církevní instituce (město, adresa a PSČ, telefonní a faxová čísla, emailové a internetové adresy).

SCHEMATISMUS PRAVOSLAVNÉ CÍRKVE V ČESKÝCH ZEMÍCH A NA SLOVENSKU

Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku

metropolita: JEHO BLAŽENOST DOC. THDR. KRYŠTOF, PHD.,arcibiskup pražský, metropolita českých zemí a Slovenska
sídlo: Šárecká 1065/36, 160 00 Praha 6,
tel.: +420 224 315 015, e-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

 

Posvátný synod

předseda: JEHO BLAŽENOST DOC. THDR. KRYŠTOF, PHD., arcibiskup pražský, metropolita Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku
sídlo: Šárecká 1065/36, 160 00 Praha 6
tel.: +420 224 315 015, e-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

JEHO VYSOKOPŘEOSVÍCENOST THDR. SIMEON,
arcibiskup olomoucko-brněnský
sídlo: Masarykova tř. 17, 772 00 Olomouc
tel.: +420 685 222 475, e-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

JEHO VYSOKOPŘEOSVÍCENOST JIŘÍ, arcibiskup michalovsko-košický,
sídlo: Duklianska 16, SK- 071 01 Michalovce,
tel.: +421 56 642 41 56, fax: +421 56 643 15 00
e-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

JEHO PŘEOSVÍCENOST TICHON, biskup komárenský, pomocný biskup pro
správu Prešovské pravoslavné eparchie v Prešově
Monastýr Položení řízy Přesvaté Bohorodice v Komárně
sídlo: Palatínova 32, 945 01 Komárno
tel.: +421 35 773 11 73

JEHO PŘEOSVÍCENOST JÁCHYM, pomocný biskup pro správu Olomoucko-
-brněnské pravoslavné eparchie v Olomouci
Monastýr svatého mučedníka Gorazda v Hrubé Vrbce
sídlo: 696 73 Hrubá Vrbka č. 194
tel.: 777 260 556
e-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , http://home.tiscali.cz/monastyr_sv_gorazda/

More:

Autokefální církve a jejich jurisdikce

Autokefální církve a jejich jurisdikce

Dnes existuje 15 místních pravoslavných církví obecně uznávaných za autokefální, což znamená samosprávných.
Autokefální církev disponuje právem řešit všechny své interní záležitosti ve své kompetenci. Je oprávněna volit si své představitele včetně patriarchy, arcibiskupa či metropolity, který je hlavou církve. Ačkoli všechny autokefální církve fungují nezávisle, zůstávají vzájemně v plném svátostném a kanonickém spojení. Mezi autokefální církve patří čtyři starověké východní patriarcháty (konstantinopolský, alexandrijský, antiochijský a jeruzalémský) a dále deset dalších místních církví, jež povstaly za staletí.
Autokefalitu Pravoslavné církve v Americe uznávají církve v Rusku, Bulharsku, Gruzii, Polsku a českých zemích a na Slovensku.
Devět z těchto autokefálních pravoslavných církví jsou patriarcháty, zbývající jsou vedeny arcibiskupy či metropolity.
Autonomní pravoslavné církve fungují v denním životě nezávisle, ale jsou jistým způsobem závislé na jiné pravoslavné církvi. V praxi to obvykle znamená, že hlava autonomní církve musí být ve svém úřadě potvrzena hlavou nebo synodem jiné autokefální církve.

Patriarchát  konstantinopolský
Finská pravoslavná církev (autonomní)
Albánská ortodoxní diecéze v Americe
Karpatsko-ruská ortodoxní diecéze v USA
Ukrajinská pravoslavná církev v Kanadě
Ukrajinská pravoslavná církev v USA
Patriarchální exarchát pro ortodoxní farnosti ruské tradice v západní Evropě
Ostrov Athos
Běloruský koncil pravoslavných církví v severní Americe
Řecké ortodoxní arcibiskupství v Americe
Arcibiskupství Thyatirské a Velké Británie (zahrnuje Irsko)
Arcibiskupství v Itálii a Maltě
Arcibiskupství v Austrálii
Ke konstantinopolskému patriarchátu patří dalších 13 metropolií: Rakousko, Belgie, Argentina, Kanada, Francie, Německo, Hong Kong, Korea, Mexiko a centrální Amerika, Nový Zéland, Skandinávie, Španělsko a Portugalsko, Švýcarsko

Patriarchát  alexandrijský a celé Afriky
Africká ortodoxní metropolie v Keni a Ugandě
A další metropolie ve střední a jižní Africe

Patriarchát antiochijský a celého Východu

Antiochijské ortodoxní křesťanské arcibiskupství severní Ameriky (autonomní)
Antiochijské ortodoxní arcibiskupství Austrálie, Nového Zélandu  a celé Oceánie

Patriarchát  jeruzalémský
Pravoslavná církev Hory Sinaje (autonomní)
Patriarchát jeruzalémský severní a jižní Ameriky

Ruská pravoslavná církev
Ukrajinská pravoslavná církev (autonomní)
Běloruská pravoslavná církev (autonomní)
Ruská pravoslavná církev v zahraničí (autonomní; od 17. května 2007)
Moldavská pravoslavná církev (autonomní)
Japonská pravoslavná církev (autonomní)
Čínská pravoslavná církev (autonomní)
Estonská pravoslavná církev Moskevského patriarchátu
Lotyšská pravoslavná církev
Maďarský exarchát

Srbská pravoslavná církev
Ochridské arcibiskupství (autonomní, 2005 uznává pouze Srbská pravoslavná církev)
Metropolie Záhřebu, Ljubljany a celá Itálie (Chorvatsko, Slovinsko, Itálie)
Metropolie Černé Hory
Metropolie Dabar-Bosna (Bosna-Herzegovina)
Srbská pravoslavná církev v USA a Kanada
Biskupství v Austrálii a Novým Zélandu
Biskupství v Británii a Skandinávii (Velká Británie, Norsko, Švédsko a Dánsko)
Biskupství Budy (Maďarsko, česká republika, a Slovensko)
Biskupství v centrální Evropě (Německo, Rakousko, a Švýcarsko)
Biskupství v Timisoaru (Rumunsko)
Biskupství v západní Evropě (Francie, Belgie, Nizozemsko, a Španělsko)

Rumunská pravoslavná církev
Metropolie Bessarabia (vedou se jednání s Ruskou pravoslavnou církví o jejím statutu)
Metropolie ve Francii, západní a jižní Evropě (Britské ostrovy, Francie, Španělsko, Portugalsko, Itálie)
Metropole v Německu a centrální Evropě (Německo, severní a centrální Evropa)
Rumunská ortodoxní arcidiecése v Americe a Kanadě (USA, Kanada, Argentina, Venezuela)
Rumunské ortodoxní biskupství Dacia (v Srbsku)

Bulharská pravoslavná církev
Bulharská pravoslavná církev diecéze Ameriky, Kanady a Austrálie
Diecéze v centrální a západní Evropě

Gruzínská pravoslavná církev
Kyperská pravoslavná církev
Řecká pravoslavná církev
Polská pravoslavná církev
Albánská pravoslavná církev
Pravoslavná církev  v  českých zemích a na Slovensku

Pravoslavná církev v Americe (uznaný autokefální ruskou, bulharskou, gruzínskou, polskou a pravoslavnou církví v českých zemích a na Slovensku)
Pravoslavná církev v Americe Albánská Arcibiskupství
Pravoslavná církev v Americe Bulharská diecéze
Rumunská ortodoxní eparchie v Americe
Pravoslavná církev v Americe ve farnostech Austrálie

 

1. Patriarchát konstantinopolský

Zakladatel: Apoštol Ondřej, první kázání 38 n.l.
Samostatnost: Tradiční, 381 po Kr.
Jurisdikce: Istanbul, většina Turecka, Ostrov Athos, Kréta, část severního Řecka, souostroví Dodekany
Obce v zahraničí: Spojené státy, Kanada, Velká Británie, západní Evropa, Jižní Amerika, centrální Amerika, Austrálie, jihovýchodní Asie
Liturgické jazyky: řečtina, angličtina, francouzština, španělština, turečtina
Počet věřících: 3 500 000

Hlava: Patriarcha Bartoloměj I.
Titul: Arcibiskup konstantinopolský, Nového Říma a ekumenický patriarcha
Narozen: 29. února 1940, Imvros (ostrov v Egejském moři), Turecko
Intronizován: 2. listopadu 1991
Residence: Istanbul, Turecko
Adresa: Rum Patrikhanesi, 342 20 Fener- Haliç, Istanbul, Turkey
Tel: +90 212 5319670 - 6; Fax: +90 212 5349037
Oficiální www: http://www.ec-patr.org/ http://www.ec-patr.eu/
Emailová adresa: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

V novozákonní době byla řecká kultura převládající kulturou východní části římské říše. Prvotní růst církve započal misionářskou aktivitou sv. ap. Pavla a vedl k postupné christianizaci řecké civilizace. Císař Konstantin zahájil proces, který vedl k přijetí křesťanství za státní náboženství za císaře Theodosia na konci 4. století. Konstantin také přenesl říšské hlavní město z Říma do malého řeckého města Byzantionu, které roku 330 přejmenoval na Konstantinopol, neboli Nový Řím.
Sněm v Chalcedonu (451) stanovil rozšíření hranic konstantinopolského patriarchátu a jeho jurisdikci nad biskupy "mezi barbary", což bylo rozdílně vykládáno jako území vně byzantského impéria, nebo jako prostředí neřecké. V každém případě konstantinopolský patriarcha předsedal dalších 1000 let církvi na východě impéria a jeho misijní působení přineslo křesťanskou víru v byzantské podobě množství lidu na sever od hranic impéria. Katedrála Boží Moudrosti (Hagia Sofia) byla centrem náboženského života východního křesťanského světa.
I po pádu Cařihradu do rukou Turků (1453), patriarcha zůstal hlavou multinárodnostní pravoslavné komunity v turecké (osmanské) říši a podržel si své postavení prvního mezi pravoslavnými patriarchy. Turecké panství dalo patriarchovi určitou autoritu nad řeckými patriarcháty alexandrijským, antiochijským a jeruzalémským, které se nacházely rovněž na území osmanské říše.
V 19. století byla společně s konstituováním nezávislého řeckého státu ustavena také jeho vlastní autokefální církev. Po první světové válce proběhla velká výměna obyvatelstva mezi Řeckem a Tureckem.
V současnosti zahrnuje patriarchát čtyři až pět tisíc Řeků, kteří zůstali v Turecku, včetně obyvatel některých částí Řecka (Hora Athos, autonomní církev na Krétě, Dodekanéské ostrovy). V jeho jurisdikci se nacházela důležitá teologická škola na ostrově Chalki v blízkosti Cařihradu, než byla roku 1971 zavřena tureckou vládou. Patriarchát spravuje některé teologické akademické instituce v Řecku, patří sem např. monastýrská škola sv. Jana Teologa na Patmu, Patriarchální institut patristických studií v Soluni a Krétská pravoslavná akademie. V roce 1993 jmenoval posvátný synod patriarchátu Pravoslavný institut patriarchy Athenagora v Berkley (Kalifornie) oficiálním patriarším institutem. Patriarchát také provozuje Pravoslavné centrum v Chambesy nedaleko Ženevy.
Monastýrská komunita na Athosu je, ačkoli leží v Řecku, pod jurisdikcí cařihradského patriarchátu. Řecká ústava uznává administrativní autonomii monastýrů a civilní správa na poloostrově, jmenovaná řeckou vládou, se nevměšuje do vnitřních záležitostí monastýrů. Hora Athos má po staletí mnohonárodnostní charakter s mnoha mnichy pocházejícími ze slovanských a románských církví, stejně jako Řeky.
V prosinci 1989 zprovoznil patriarcha nové administrativní sídlo ve Phanaru, které stojí na místě původního ze 17. století zničeného ohněm roku 1941.
Patriarchát je řízen permanentně zasedajícím synodem pod předsednictvím patriarchy. Synod je tvořen dvanácti aktivními metropolity, jejichž jurisdikce je na území Turecka. Od roku 1923, kdy byl zrušen smíšený úřad, neexistuje přímý podíl laiků na správě patriarchátu.

 

2. Patriarchát alexandrijský a celé Afriky

Zakladatel: Apoštolové, evangelista Marek
Samostatnost: Tradiční, 325 po Kr.
Jurisdikce: Egypt, Núbie, Súdán, Pentapolis, Libye, Etiopie, Eritrea, Uganda, Keňa, Tanzanie, Zambie, Zimbabwe, Botswana, Jižní Afrika, Nigérie, Kamerun, Ghana a veškerá Afrika
Obce v zahraničí: žádné
Liturgické jazyky: Řečtina, arabština, angličtina, francouzština, svahilština a četná africká nářečí
Počet věřících: 2 500 000

Hlava: Papež a patriarcha Theodoros II.
Titul: Papež a patriarcha alexandrijský a celé Afriky
Narozen: 25. listopadu 1954, Kréta
Intronizován: 9. října 2004
Residence: Alexandrie a Káhira v Egyptě
Adresa: P.O.Box 2006, Alexandria, Egypt
Tel: + 2-03-4868595; Fax: + 2-03-4875684
Oficiální www: http://www.greekorthodox-alexandria.org/
Emailová adresa: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

V době před chalcedonským sněmem byli křesťané v Egyptě příslušníky jediného patriarchátu. Spory kolem chalcedonského christologického učení však vedly k rozdělení mezi většinou, která jeho učení odmítla (Koptská ortodoxní církev) a převážně řeckou menšinou, která jej přijala. Řecký pravoslavný patriarchát je pokračovatelem druhé skupiny. V 7. století bylo v Egyptě asi 17 až 18 milionů Koptů a asi 200 000 těch, kteří přijali Chalcedon (většinou císařských úředníků, vojáků, obchodníků a dalších Řeků). V tomto období užívaly obě skupiny starobylou alexandrijskou liturgii, avšak řecký patriarchát ji postupně nahrazoval liturgií byzantskou. Alexandrijský ritus zde vymizel do 12. století.
S arabským vpádem a odchodem byzantského vojska r. 642 byli Řekové v Egyptě vystaveni persekucím, protože udržovali vztahy s Byzancí. Složitá situace se ještě zhoršila po tureckém záboru Egypta v roce 1517. Po něm alexandrijští patriarchové opustili Alexandrii a sídlili v Konstantinopoli. Teprve roku 1846 po volbě patriarchy Hierothea patriarchové opět trvale přebývali v Alexandrii.
Začátkem 20. století posílila patriarchát početná imigrace Řeků a pravoslavných Arabů do Egypta a dalších částí Afriky.
Dnes má patriarchát jurisdikci nad všemi pravoslavnými v Africe. Celkem existuje pro etnické Řeky a Araby asi 200 farností, patriarchát disponuje stem kněžích a deseti diákony.
V listopadu 1994 vytvořil posvátný synod patriarchátu samostatnou eparchii pro Ugandu a zvolil pomocného biskupa irinopulského Theodore Nagiamu prvním metropolitou. Byl to první černošský biskup zvolený za hlavu eparchie v celém pravoslavném světě.
Patriarchát je řízen na základě souboru směrnic původně přijatých na konci 19. století. Ty ustanovují synodální systém správy naproti dřívějšímu výlučnému vedení patriarchou, předepisují také volbu patriarchy jak duchovenstvem, tak i laiky. Posvátný synod, složený nejméně ze 7 metropolitů, se musí scházet nejméně jednou za rok, obvykle se tak děje jednou za půl roku.
V roce 1995 měl patriarchální seminář Makaria III. kyperského v Nairobi okolo 40 studentů z Východní Afriky. Existují dvě řecká mnišská společenství a dvě složená z Arabů. Celkový počet věřících patriarchátu tvoří asi 100 000 pravoslavných černochů a 150 000 dalších většinou etnických Řeků.

3. Patriarchát antiochijský a celého Východu

Zakladatel: Apoštolové Petr a Pavel, 37 – 53 n.l.
Samostatnost: Tradiční, 325 po Kr.
Jurisdikce: Sýrie, Libanon, Írán, Irák, Kuvajt, Saudská Arábie, Omán, SAE, části Turecka
Obce v zahraničí: Spojené státy, Kanada, centrální Amerika, Jižní Amerika, Austrálie, novozélandský, Oceánie, Velká Británie, západní Evropa
Liturgické jazyky: Arabština, řečtina, angličtina
Počet věřících: 1 000 000

Hlava: Patriarcha Ignatius IV.
Titul: Patriarcha antiochijský a celého Východu
Narozen: 1921, Mhardeh, v Sýrii
Intronizován: 2. července 1979
Residence: Damašek, Sýrie
Adresa: P.O. Box 9, Damascus, Syria
Tel: +963 11 5424400 - 1 - 2 - 3; Fax: +963 11 5424404
Oficiální www: http://www.antiochpat.org/
Emailová adresa: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

Antiochie byla velmi významným centrem starověkého světa, právě zde byli, podle knihy Skutků, nazváni Ježíšovi následovníci křesťany. Později se Antiochie stala centrem patriarchátu, který zahrnul všechny křesťany v rozlehlých východních provinciích římského impéria a okolí.
Chalcedonský sněm přivodil schizma v patriarchátu. Větší skupina, která sněm odmítla, vytvořila později syrskou ortodoxní církev. Tato církev (antiochijský patriarchát) byla vytvořena těmi, kdo Chalcedon přijali, většinou Řeky a helenizovanou částí domorodé populace. V této situaci zastihlo Antiochii obsazení arabskou invazí v srpnu roku 638. Řekové byli chápáni jako spojenci byzantského nepřítele a byli na dlouhou dobu vydáni persekucím.
V roce 1098 dobyli Antiochii křižáci a zřídili v Sýrii na téměř dvě století latinské království. Byl založen latinský patriarchát, zatímco linie řeckých patriarchů pokračovala v exilu.
Po dobytí Antiochie egyptskými Mameluky v roce 1268 se řecký patriarcha opět mohl vrátit na tato území. Vzhledem k tomu, že Antiochie sama byla dávno před tím redukována na malé městečko, byl patriarchát ve 14. století natrvalo přemístěn do Damašku. Území bylo odňato Mamelukům osmanskými Turky v roce 1517 a zůstalo pod tureckou kontrolou do konce první světové války.
V tomto období byla velká většina věřících arabská. V roce 1898 byl sesazen poslední řecký patriarcha a roku 1899 byl zvolen arabský nástupce. Tak dostal patriarchát plně arabský charakter.
Patriarchát založil v roce 1970 Teologickou akademii Sv. Jana Damašského, která se nachází v libanonském Tripoli. Roku 1988 byla oficiálně začleněna do Balamandské university.
Posvátný synod antiochijského patriarchátu se skládá z patriarchy a všech aktivních metropolitů. Schází se neméně jednou za rok, jeho funkcí je volba patriarchy a ostatních biskupů, ochrana čistoty víry a vynášení trestů proti případným porušením církevní kázně. Navíc se svolává společný sněm složený z posvátného synodu a laických zástupců. Schází se dvakrát ročně a je zodpovědný za finanční, vzdělávací, právní a administrativní záležitosti. Při volbě nového patriarchy vybere tři kandidáty, ze kterých potom posvátný synod zvolí jednoho.
V roce 1991se setkal patriarcha ze syrským orientálně ortodoxním patriarchou a společně podepsali dokument vybízející k "úplnému a vzájemnému respektování mezi dvěma církvemi". Dále dokument zakazuje převádění věřících z jedné církve do druhé, uvažuje o společných setkáních posvátných synodů, jakmile budou připravena, a přípravu směrnic pro interkomunio věřících a dokonce pro společné eucharistické sloužení duchovních obou církví.
V posledních letech existuje početná imigrace do zemí nového světa. Byly založeny eparchie v Severní Americe, Argentině a Brazílii. V severní Americe má Antiochijská pravoslavná křesťanská arcidiecéze sídlo v New Jersey a má 160 farností v USA a 10 v Kanadě. Tato jurisdikce zahrnuje vikariát západního obřadu, složený převážně z bývalých episkopálních (anglikánských) farností, který má asi 10 000 členů. Přesně je to tzv. "Antiochijská Evangelikální Ortodoxní Misie" založená školním křižáckým hnutím pro Krista (Campus Crusade for Christ).

 

4. Patriarchát jeruzalémský

Zakladatel: Apoštolé
Samostatnost: Tradiční, 325 po Kr.
Jurisdikce: Izrael, Palestina, Jordánsko, Saudská Arábie, státy Zálivu (kromě Kuvajtu)
Obce v zahraničí: Spojené státy, Jižní Amerika
Liturgické jazyky: Řečtina, angličtina, arabština
Počet věřících: 260 000

Hlava: Patriarcha Theophilus III.
Titul: Patriarcha svatého města Jeruzaléma a celé Palestiny
Narozen: 1952
Intronizován: 22. listopadu 2005
Residence: Jeruzalém, Izrael
Adresa: P.O. Box 14518, Jerusalem 91145, Israel
Tel: (08:00-14:00): +972-2-6274941, +972-2-6281033, +972-2-6285901; Tel (24 hrs): +972-522-375702
Oficiální www: http://www.jerusalem-patriarchate.info/
Emailová adresa: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

Jeruzalém, spojený se životem Pána Ježíše, měl pro křesťany vždy velký význam. Když se křesťanské víře dostalo širšího přijetí v římském impériu, význam Jeruzaléma poklesl. Císař Konstantin, velmi nakloněný křesťanství , dal ve 4. století vybudovat na posvátných místech velkolepé baziliky. Do Palestiny proniklo z Egypta i mnišské hnutí a tak zde kvetly mnohé monastýry, zvláště v poušti mezi Jeruzalémem a Mrtvým mořem.
Na sněmu v Chalcedonu bylo rozhodnuto povýšit církev v Jeruzalémě na patriarchát (451). Tak byly tři církevní provincie asi s šedesáti eparchiemi vyděleny z antiochijského patriarchátu, kam původně patřily. Pod byzantskou správou Jeruzalém prosperoval, jelikož byl cílem nesčetných křesťanských poutníků.
Tato prosperita však skončila invazí Peršanů (614) a Arabů roku 637. Mnoho křesťanských chrámů a monastýrů bylo zničeno a většina obyvatelstva postupně přijala islám.
V roce 1099 byl Jeruzalém dobyt křižáky, kteří zde zřídili království, trvající celé století. V tomto období byl zřízen latinský patriarchát, zatímco řečtí patriarchové působili v exilu a obvykle sídlili v Konstantinopoli. Řečtí patriarchové se vrátili do Jeruzaléma nebo jeho blízkosti až po zhroucení křižáckého království.
Jeruzalém padl do rukou seldžuckých Turků (1187), ale brzy byl zabrán egyptskými Mameluky. Osmanští Turci získali kontrolu nad městem roku 1517. Během 400 let osmanské správy proběhlo mezi křesťanským skupinami mnoho zápasů o získání kontroly nad posvátnými místy. V polovině 19. století Turci potvrdili nad většinou z nich řeckou správu. Toto opatření zůstalo nezměněno během britského mandátu, který začal roku 1917, i následnou jordánskou a izraelskou správou. Patriarchát je řízen posvátným synodem za předsednictví patriarchy. Jeho členů nesmí být více než 18, všichni jsou kleriky a jsou jmenováni patriarchou. Navíc existuje smíšený sbor umožňující laikům přispívat k rozhodovacím procesům patriarch...

More:

Rodina, manželství, životní události

Rodina, manželství, životní události

Je třeba mít na paměti, že rodinné vztahy cizích státních příslušníků se mohou řídit jiným než českým právním řádem. Zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, v platném znění, stanoví, kterým právním řádem se řídí rodinné vztahy cizích státních příslušníků. Z tohoto zákona vyplývají mimo jiné následující skutečnosti:

* způsobilost osoby uzavřít manželství, jakož i podmínky jeho platnosti se řídí právem státu, jehož je tato osoba příslušníkem
* forma uzavření manželství se řídí právem místa, kde se manželství uzavírá
* osobní a majetkové vztahy manželů se řídí právem státu, jehož jsou příslušníky; jsou-li manželé příslušníky různých států, řídí se vztahy právem českým
* zrušení manželství rozvodem se řídí právním řádem státu, jehož občany jsou manželé v době zahájení řízení; jsou-li manželé příslušníky různých států, řídí se zrušení manželství rozvodem právním řádem českým; jestliže by bylo třeba použít cizího právního řádu, který by zrušení manželství rozvodem nedovoloval anebo jen za okolností mimořádně tíživých, avšak manželé nebo alespoň jeden z nich žije v České republice delší dobu, použije se práva českého
* vztahy mezi rodiči a dětmi včetně výchovy a výživy se řídí právem státu, jehož příslušníkem je dítě; žije-li dítě v České republice, mohou být tyto vztahy posuzovány podle práva českého, je-li to v zájmu dítěte.

Ustanovení tohoto zákona se použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní
smlouva, kterou je Česká republika vázána.

V rámci rodiny, stejně jako v ostatních právech a povinnostech, jsou si muž a žena zcela rovni, o záležitostech rodiny rozhodují manželé společně. Manželé mají právo na stejnou životní úroveň a mohou žádat výživné.
Na výchově dětí by se měli oba rodiče účastnit stejným dílem. Rodiče mají vůči svým dětem vyživovací povinnost. Tato povinnost trvá do té doby, než jsou děti samy schopny se živit. Oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Podle českého práva mají děti manželské a nemanželské stejná práva a povinnosti.

1.1 Matriky a jejich působnost
Matrika je státní evidence narození, uzavření manželství, registrace partnerství a úmrtí fyzických osob na území České republiky a narození, uzavření manželství a úmrtí, k nimž došlo v cizině, jde-li o státní občany České republiky. Matrika se dělí na matriku narození, pro kterou se vede kniha narození, na matriku manželství, pro kterou se vede kniha manželství, matriku registrovaného partnerství, pro kterou se vede kniha registrovaného partnerství, a matriku úmrtí, pro kterou se vede kniha úmrtí.
Do matričních knih se zapisují další skutečnosti, jimiž se mění a doplňují zápisy v matriční knize.
Z provedených zápisů v matriční knize se vydávají matriční doklady, tj. rodný list, oddací list a úmrtní list a doklad o registrovaném partnerství.
Matriční úřady jsou obecní úřady, městské úřady, v hlavním městě Praze úřady městských částí, v územně členěných statutárních městech úřady městských obvodů nebo úřady městských částí a pro území vojenských újezdů újezdní úřady, které určilo a jejich správní obvody vymezilo Ministerstvo vnitra prováděcím právním předpise.

1.2 Uzavření manželství (podmínky)
Manželství se uzavírá svobodným a úplným souhlasným prohlášením muže a ženy o tom, že spolu vstupují do manželství, učiněným před matričním úřadem, před úřadem, který není matričním úřadem, je-li jeden ze snoubenců přihlášen k trvalému pobytu v jeho správním obvodu, nebo před orgánem církve či Ministerstvo práce a sociální věcí, 2006

English Arabic Bulgarian French German Greek Polish Romanian Russian Hebrew Serbian Ukrainian Albanian Estonian Hungarian

IKONAPRESS.CZ - ONLINE ČASOPIS IKONA

ikonapress.cz

IKONAPRESS.CZ - ZAHRANIČNÍ ZPRAVODAJSTVÍ

ikonapress.cz

IKONAPRESS.CZ - NÁRODNOSTNÍ MENŠINY

ikonapress.cz

E-shp - Knihy - Cyril a Metoděj - Apoštolové Slovanů