V poslední době bylo publikováno několik článků, jejichž úkolem bylo nepravdivě o nás informovat veřejnost. Jako již několikrát předtím byla naše církev a její představitelé vtažena do roviny politické. Pro pravoslavnou církev je však charakteristická její nepolitičnost, i když vždy byla státotvorná. Vlastně od vydání Milánského ediktu v r. 313 římským imperátorem sv. Konstantinem Velikým.
Pro náš stát je to zvláště patrné díky svatým Cyrilu a Metodějovi, kteří přišli na naše území jako nositelé východní křesťanské – dnes pravoslavné (= ortodoxní, řecky orthos = pravý, doxos = sláva) církevní tradice.
Díky uchování cyrilometodějského dědictví byla také pravoslavná církev v Českých zemích a na Slovensku uznána za autokefální, tzn. samostatnou sestru ostatních velkých národních církví. Přesto se stále ze sdělovacích prostředků dovídáme, že jsme pouze „odnoží ruské pravoslavné církve“, která dokonce ohrožuje bezpečnost českého státu i jeho spojenců v NATO. Pochopitelně, že si nesmírně vážíme ruské pravoslavné církve, jejíž tisíce duchovních a věřících za svou křesťanskou pravoslavnou víru zemřeli jako mučedníci v revolucích, válkách a sovětských vyhlazovacích táborech. Též si vážíme toho, že nás – pravoslavné v tehdejším Československu uznala za schopné mít samostatnou autokefální pravoslavnou církev, kterou postupně uznaly všechny pravoslavné církve po celém světě.
Příští rok to bude deset let, kdy nás jako zcela samostatnou a na nikom nezávislou pravoslavnou církev, uznal též Konstantinopolský patriarchát, Alexandrijský patriarchát, Jeruzalémský patriarchát a kyperská a řecká pravoslavná církev. Z toho důvodu všichni pravoslavní věřící žijící v České a Slovenské republice patří do naší místní pravoslavné církve.
Musíme proto znovu a znovu odmítat tvrzení, že jsme odnoží jiné pravoslavné církve a musíme všem vlídně a s láskou vysvětlovat, že naše církev je církví domácí, jejíž kořeny jsou právě ve východní misii svatých bratří Cyrila a Metoděje.
Doklady o tom nalézáme v nejstarších českých kronikách, které potvrzují, že český kníže Bořivoj přijal křest z rukou Metodějových a i to, že sv. Václav, sv. Ludmila i sv. Prokop, kteří jsou v českých zemích odedávna jako světci nejvíce ctěni, se řadí spíše ke světcům pravoslavného typu a k následovníkům východní tradice.
Hluboké povědomí o „řeckých“ kořenech českého křesťanství nacházíme pak jak u Jeronýma Pražského, tak u českých utrakvistů a dokonce také u učitele národů Jana Amose Komenského.
Pravoslavím se inspirovali velké osobnosti českého národního obrození a je samozřejmé, že pravoslavná církev se začala u nás svobodně a slibně rozvíjet v době první Československé republiky, na kterou se i současná Česká republika snaží svým právním řádem navázat.
Rozvoj pravoslavné církve ve svobodném Masarykově Československu byl možný pod vedením velkých a až doposud inspirujících osobností, jakými byli a jsou sv. Biskup Gorazd (Matěj Pavlík) i arcibiskup Savatij (Brabec) a mnozí další. Biskup Gorazd se například v otevřeném dopise všem pravoslavným hierarchům na začátku 2. sv. války postavil proti násilnému rozdělení republiky a byli to zejména pravoslavní duchovní, kteří na území Čech i Slovenska v roce 1940 uposlechli výzvu cařihradského ekumenického patriarchy, vyzývající je k pomoci židovským spoluobčanům, kteří se u nás stali první obětí nacistické zvůle. Je historicky známou skutečností, že jako akt odboje za 2. světové války, pravoslavná církev poskytla úkryt londýnskou vládou vyslaným atentátníkům na Heydricha – národním mstitelům. Byl to zásadní a vlastně první projev ozbrojeného odporu vůči nacismu v porobené Evropě. Když byl úkryt v pražské pravoslavné katedrále sv. Cyrila a Metoděje jedním z kolaborujících parašutistů prozrazen, obrátil se hněv okupační moci proti církvi. Dne 4. září 1942 byli biskup Gorazd, představený katedrálního chrámu duchovní Václav Čikl, duchovní dr. Vladimír Petřek a předseda sboru starších Jan Sonnevend zastřeleni. Jejich rodiny spolu s dalšími zahynuly v koncentračním táboře, pravoslavní kněží byli z protektorátu posláni na nucené práce. Církev byla zakázána a její majetek byl zkonfiskován. Skutečnost, že o úkrytu parašutistů vědělo přibližně 100 pravoslavných křesťanů – duchovních i laiků, avšak ani jeden z nich parašutisty nezradil, svědčí jednoznačně o tom, s jakým odhodláním stáli pravoslavní věřící za trpícím národem a za ideály prvního Československa, o jehož obnově v té době mnozí pochybovali.
Krátce po osvobození z nacistického jha, jenž si připomínáme v těchto dnech, se ruská pravoslavná emigrace, která našla útočiště v Masarykově a Benešově Československu, stala prvním cílem snah KGB deportovat a navždy umlčet u nás ty občany, kteří na základě vlastní zkušenosti varovali před nebezpečím bolševizmu a komunizmu.
Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku má dnes sídlo Metropolitního úřadu v Praze (jako sídlo metropolity a jednoho z 15 vedoucích představitelů pravoslaví na světě) v pronajatých přízemních prostorách vily o velikosti tří kanceláří s kuchyňkou v Dělostřelecké ulici č. 7. Vila byla vrácena v restituci původním majitelům a v současné době je nabídnuta k prodeji.
Budova ústředí církve v Praze 1, V jámě 6 se ocitla v havarijním stavu a její nákladná oprava donutila vedení církve k uzavření dlouhodobé nájemní smlouvy, aby mohl být splacen vysoký úvěr použitý k financování její rekonstrukce.Veškeré neziskové a humanitární aktivity pravoslavné církve i jednotlivých organizací a občanských sdružení působících při pravoslavné církvi, včetně vydavatelství církevního časopisu, jsou roztroušeny po České republice v pronajatých prostorách.
V době po pádu totalitního režimu využíváme všech zákonných prostředků k získání pozemků či prostor za účelem získání a vybudování metropolitního chrámu, důstojných prostor pro duchovní, dobročinnou, humanitární a další činnost i vlastní práci a fungování metropolitního úřadu.
Od roku 2004 jsme za podpory primátora hl.m. Prahy a tehdejšího ministra kultury projednávali odkoupení pozemku z části majetku bývalé OÚNZ Praha 10 – „Bečvářova vila“. Z jednání na ÚMČ Praha 10 však vyplynulo, že zde dochází ke střetu zájmů MČ a PC co se týká záměru na využití pozemku. V Územním plánu hl.m. Prahy – MČ Praha 10 je v této lokalitě na tomto a přilehlém pozemku uvažováno o vybudování administrativně kulturního centra MČ Praha10. Došlo k ústní dohodě o výměně pozemků za jiný, jehož vlastníkem je MČ Praha 10. Na základě námi dodaných podkladů, včetně podrobného záměru využití, zákresů do katastrálních map a zpracovaného záměru, bylo na jednání tehdejšího zastupitelstva MČ Pha10 schváleno nejen vybudování Duchovního a humanitárního střediska PC s chrámem a sídlem Metropolitního úřadu, ale i nezbytná výměna pozemků.
Po třech letech označil dnešní ministr financí ve svém dopise tento postup projednaný a schválený jeho předchůdcem za nestandardní a naši žádost o odkoupení pozemku zamítl. Naše církev nemá velké finanční prostředky a tedy mnoho stovek hodin práce dobrovolníků na zpracování projekčních a ekonomických podkladů takto vyšlo vniveč.
Současně se v r. 2005 naskytla naší církvi možnost získání areálu U Sluncové 404 v Praze 8 
formou bezúplatného převodu nepotřebného majetku státu v držení MO ČR pravoslavné církvi. Tento areál zůstal po záplavách v r. 2002 ve značně zdevastovaném stavu a využití jednotlivých objektů by bylo možné jen za cenu rozsáhlých stavebních úprav. Smluvní vztahy byly zpočátku upraveny smlouvou o výpůjčce, neboť smlouvu o bezúplatném převodu majetku mezi MO ČR a PC ze dne 27. 12. 2005 neschválilo Ministerstvo financí s požadavky na konkretizování záměru a vypracování konkrétních studií a ekonomického záměru.
Tyto požadavky byly formulovány písemně. Naší reakcí na dopis MF ČR ze dne 20.3.2006 bylo zpracování objemové studie využití stávajících objektů a pozemků v areálu U Sluncové v Praze 8- Karlíně na Metropolitní úřad, Metropolitní chrám a Duchovní a humanitární centrum pravoslavné církve v českých zemích, včetně ekonomických ukazatelů a zdrojů. V souladu s podmínkami Smlouvy o výpůjčce, stanovenými v článku IV, odst. 4.1., však Pravoslavná církev jako vypůjčitel, který není oprávněn provádět ve vypůjčených nemovitostech stavební ani terénní úpravy, nemá mandát v podobě plné moci vlastníka nemovitostí a pozemků k projednávání záměru využití ani s oddělením architekta MČ Praha 8, ani s dotčenými orgány státní správy jako například ochrana památek, správci sítí, České dráhy, atd. Tento mandát je však nezbytnou podmínkou projednání jakékoliv záležitosti týkající se záměru či projektu stavby v souladu se správním řádem.
V tomto smyslu zní také odpověď kanceláře starosty Městské části Praha 8 týkající se nemožnosti projednání využití s městskou částí Praha 8. Dále je nutné si uvědomit, že jednou z nezbytných podmínek uskutečnění našeho záměru je změna Územního plánu sídelního útvaru hl.m. Prahy, neboť v jeho současné podobě je zde schváleno vojenské využití. Tato změna závisí na schválení zastupitelstvem a znamená projekční zpracování změny územního plánu, jeho projednání s dotčenými orgány státní správy včetně orgánů památkového dohledu. Samotné schvalování může trvat až devět měsíců.
Smlouva mezi MO a pravoslavnou církví neumožňuje, až do převodu vlastnictví, žádnou činnost v předmětných nemovitostech. Jedná se dle Občanského zákoníku o čistou výpůjčku k přesně sjednanému účelu. čili dle čl. II. 2.1. předmětné smlouvy, objekt uvedený v čl. I. Této smlouvy má sloužit k uskladnění materiálu vypůjčitele pro humanitární účely. Dle čl.IV. vypůjčitel není oprávněn provádět ve vypůjčených nemovitostech stavební úpravy. Pro jakékoliv využívání budov k jinému účelu je nutné splnit zákonné předpisy a o změně využití zahájit stavební řízení. Stavební řízení může vést pouze vlastník, jinak je k jakýmkoliv úkonům nutná plná moc vlastníka. Smlouvou o výpůjčce nelze na stavebním ani jiném úřadě plnou moc nahradit, nehledě na to, že smlouva výslovně nezmocňuje vypůjčitele k žádnému zastupování.
Pokud by pravoslavná církev používala uvedené nemovitosti k jinému, než ve smlouvě uvedenému účelu, jednala by v rozporu s touto smlouvou čili bez právního důvodu. Smlouva se nezmiňuje ani o tom, že by předmětné nemovitosti měly po ukončení smlouvy přejít na vypůjčitele čili na pravoslavnou církev. Jakékoliv zhodnocení nemovitostí by po skončení výpůjčky náleželo vlastníkovi, nikoliv tomu, kdo zhodnocení provedl. Není-li žádná právní jistota, že uvedené nemovitosti připadnou pravoslavné církvi, (aspoň smlouva o smlouvě budoucí nebo výslovný souhlas vlastníka se zhodnocením) nemohou se do cizího majetku vkládat žádné prostředky, natož prostředky veřejné, za jaké lze církevní prostředky získané ze sbírek a darů občanů pokládat. Předloženou studii o využití areálu pro duchovní humanitární potřeby pravoslavné církve ve smyslu výše uvedených skutečností však není možné požadovanými orgány ve standardním správním řízení schválit.
Ocitáme se tedy ve stejné situaci jako v případě pozemků „Bečvářovy vily“ v Praze 10, jen vynaložené úsilí, náklady a množství práce je značně vyšší. Náklady na permanentní ostrahu objektu, požadované smlouvou o výpůjčce v čl. IV., odst. 4.2., náklady na vytápění podmáčených objektů za účelem alespoň částečného využití kancelářských prostor, další náklady za vodné a stočné a elektřinu, aby byla zabezpečena podmínka smlouvy o výpůjčce v čl. IV odst. 4.6. spojené s rekonstrukcí železniční trati a výstavbou tunelu pod horou Vítkov společností STRABAG a.s. atd. Veškeré tyto náklady hradí pravoslavná církev bez jakýchkoliv záruk o převedení majetku z darů a de facto místo státu, který by prostřednictvím MO ČR musel ostrahu a minimální chod areálu z důvodů výstavby rovněž zabezpečit . Náklady na průzkumy a zpracování studie využití s příslušnými ekonomickými výsledky byly stejně jako v případě areálu „Bečvářovy vily“ nemalé. Neziskové partnerské organizace účastnící se projektu a Pravoslavná církev dále platí nájemné v roztroušených pronajatých prostorách.
Veškeré výše uvedené prostředky na naši činnost získáváme z darů. Tyto dary pochází v nemalé míře i od zahraničních partnerů našeho projektu: Řecké republiky, Rumunska, Finska, Bulharska, Ukrajiny, Ruska, atd. Řecký parlament ustanovil komisi, která má sledovat průběh výstavby sídla Metropolitního úřadu, metropolitního chrámu a Duchovního a humanitárního centra, získávat podporu a peněžní a materiální dary pro uskutečnění vytčeného záměru.
Rumunští věřící trvale žijící a pracující v Praze, jejichž předkové zanechali v roce 1945 na našich bojištích při osvobozování Československa od fašistů více než 30 000 padlých, jsou připraveni financovat výstavbu chrámu v areálu U Sluncové v Praze 8.
Z důvodů neukončeného bezúplatného převodu majetku není možné žádat ani o dotace a granty jak v České republice tak ani o prostředky z EU.
Začarovaný kruh nesplnitelných podmínek MF ČR a MO ČR ve správním řízení nás staví do situace dalších neziskových subjektů, které požádaly o bezúplatný převod nepotřebného majetku MO ČR, a kterým byl převod z důvodů nesplnění nesplnitelných podmínek po vynaložení nemalých prostředků a práce zamítnut. Klademe si otázku, proč jsou takto při znalosti správního řádu, Stavebního zákona a dalších právních a technických předpisů podmínky ustanoveny? Komu to slouží? Jde o způsob cesty umožňující vzápětí odprodej státního majetku soukromým subjektům?
Pravoslavná církev si nepochybně vzhledem ke svým zásluhám o Český stát zaslouží solidní základnu pro sebe i svoji humanitární a kulturní, misijní i vzdělávací činnost. Nemělo by se tudíž rozhodně jednat o jakousi výpůjčku či „přidělení“ majetku, který patří ve skutečnosti někomu jinému. Jakékoliv právní a faktické
provizorium v této věci je totiž představiteli i členy pravoslavné církve v českých zemích vnímáno jako zpochybnění a zneuctění obětí, které církev přinesla na oltář vlasti v době nejtěžší. V České republice se navíc v posledních letech usazuje značný počet občanů postsovětských republik. Mnozí z nich po získání dlouhodobého pobytu vstupují do místní pravoslavné církve. Tvrzení tzv. „expertů“, že se obávají, že naše církev může být kromě bývalých estébáků infiltrována i agenty východních rozvědných služeb je v době sjednocování Evropy, kdy se naši občané usazují v zahraničí a jistě vstupují i do místních církví, nebezpečně xenofobní.
Lidí, kteří opustí svůj domov a vlast, své blízké, své známé a přátele a svou minulost, mnohdy aby zachránili holou existenci a vzali odpovědnost za své životy do vlastních rukou, si vážíme, mají naši hlubokou úctu a soucit. Jsou pro nás bližními, které máme podle Božího řádu milovat a pomáhat jim, aby se mezi námi cítili bezpečně.
Většinu myšlenek zde uvedených jsem čerpal z reakcí našich věřících a příznivců na článek Petra Kučery uveřejněný v Lidových novinách dne 11. 5. 2007 pod názvem „Linka do NATO ohrožena“. Chápu, že nejsou vyčerpávající, je proto potřeba, abychom každý na svém místě vydávali osobní svědectví o poznané pravdě. Rozhodl jsem se v této souvislosti uspořádat v den svátku svatých Cyrila a Metoděje, dne 24. května, tiskovou konferenci za účasti představitelů našich duchovních, věřících a laiků, která by měla pravdivě informovat širokou veřejnost o novodobých dějinách a hlavně současnosti a úkolech, jež si naše církev vytyčila na svém posledním řádném sněmu konaném letos v Prešově.
Jedna z konferencí připravovaných Pravoslavnou akademií Vilémov, jejímž jsem předsedou, bude věnována otázkám poznání viny, pokání, odpuštění a smíření. Tuto konferenci akademie hodlá uspořádat ve dnech 16.–17. listopadu 2007. Chceme zde hovořit o tom, jak představitelé naší církve spolupracovali nebo nespolupracovali s bývalým totalitním režimem a jaké závěry z toho vyplývají pro náš duchovní život a postavení naší církve v dnešní společnosti.
Ve všech životních situacích si však musíme připomínat slova Pána Ježíše Krista: „Nesuďte, a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte, a bude vám odpuštěno. Dávejte, a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.“ (Lukáš 6:37-38 [ČEP])
Stejně tak jako poselství sv. apoštola Pavla adresované Galatským křesťanům: „Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratři. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým. Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého! Jestliže však jeden druhého koušete a požíráte, dejte si pozor, abyste se navzájem nezahubili. Chci říci: Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost. Touhy lidské přirozenosti směřují proti Duchu Božímu a Boží Duch proti nim. Jde tu o naprostý protiklad, takže děláte to, co dělat nechcete.“
(Galatským 5:13-17 [ČEP])
S přáním požehnané svaté Padesátnice – svátku Sestoupení Svatého Ducha a založení církve Kristovy v lásce
Boží s arcipastýřským požehnáním
+ Kryštof, v. r.
arcibiskup pražský
metropolita Českých zemí a Slovenska
Praha dne 19. 5. 2007
