Dne 17. května 2007, na svátek Nanebevstoupení Páně, došlo k dlouho očekávanému sjednocení obou částí Ruské pravoslavné církve, která byla osmdesát let rozdělena na Ruskou pravoslavnou církev Moskevského patriarchátu a Ruskou zahraniční pravoslavnou církev.
Na samém začátku rozdělení Ruské pravoslavné církve stála říjnová revoluce v roce 1917. Velká část pravoslavných duchovních uprchla z Ruska před bolševismem. Exulanti tak založili už v roce 1921 vlastní církev v Srbsku a nazvali ji Ruská pravoslavná církev mimo Rusko. Tvrdili, že církev v samotném Rusku se dostala pod kontrolu bezbožných bolševiků a nemůže tak být dále uznávána za skutečnou. První hlavou ruské pravoslavné církve v zahraničí byl metropolita Anton. K definitivnímu rozkolu došlo v roce 1927, kdy zahraniční pravoslavní představitelé odmítli tehdejšímu moskevskému metropolitovi a pozdějšímu patriarchovi Sergijovi potvrdit svou loajalitu sovětské bolševické moci. Exilová církev se zcela odtrhla a zřídila si celosvětové sídlo v New Yorku, kde její metropolita Laur sídlí dodnes. V současnosti má exilová pravoslavná církev ve více než 30 zemích asi půl milionu věřících. Pravoslavná církev Moskevského patriarchátu byla tvrdě pronásledovaná Stalinem hlavně ve dvacátých a třicátých letech. Duchovní a mniši byli vražděni a vězněni, majetek církve zabavován, chrámy a kláštery bourány. Stalin tlak zmírnil až v roce 1941, když podporu církve potřeboval v době války s hitlerovským Německem.
Pád komunistického režimu v Moskvě v roce 1991 spojení církví ještě nepřinesl, zlom nastal až o 12 let později. Proces byl dlouhý a nelehký. Po počátečních váhavých pokusech o sblížení přišel s rozhodující iniciativou Vladimír Putin, který v roce 2003 navštívil New York a osobně pozval vůdce exilových pravoslavných Laura do Moskvy. O několik měsíců později zástupci zahraničních pravoslavných do Ruska konečně přijeli a sjednocovací rozhovory mohly začít.
Akt sjednocení se symbolicky konal v moskevském Chrámu Krista Spasitele, který nechal Stalin v minulosti odstřelit. Znovu byl postaven v devadesátých letech tak, aby co nejvěrněji kopíroval původní budovu. Hlavními protagonisty historické události byl moskevský patriarcha Alexij II. a v New Yorku sídlící vůdce exilových pravoslavných, metropolita Laur, který překonal úporný odpor dřívějšího vedení, které si nepřálo jakékoliv kontakty s Moskevským patriarchátem.
Laur byl uvítán zvonem, patriarcha tradičně pěti zvony. Duchovenstvo obou církví v plném bílém bohoslužebném odění vcházelo do oltáře královskými vraty pro tuto příležitost otevřenými, což se obvykle dělá jen na Paschu. Ústupek od pravidel byl učiněn na prosbu zahraničních Rusů, kteří si přáli vidět prvé svaté přijímání obou aktérů ze společného kalicha. Po první modlitbě bylo přečteno za přítomnosti prezidenta usnesení obou biskupských synodů potvrdit akt o kanonické jednotě. Alexej II. a metropolita Laur vyšli na ambon a podepsali dlouho očekávaný dokument. Patriarcha Alexij II. se obrátil k přítomným se svým arcipastýřským proslovem: „Radost osvěcuje naše srdce. Stala se historická událost, na kterou se čekalo dlouhé roky.“ Metropolita Laur vyslovil přání, aby bratrské svazky už nikdy více nebyly roztrženy: „V tento sváteční den slyšíme pozdravení od Pána, který vystoupil na nebe, a daroval nám radost jednoty a žehná nám svým pokojem.“
Patriarcha poděkoval Vladimíru Putinovi za jeho osobní přínos při sjednocení církve. V. Putin: „Pochopili jsme, že rozkvět národa a rozvoj Ruska nejsou možné bez opory, která je v historické a duchovní zkušenosti našeho národa. Dobře si uvědomujeme a oceňujeme sílu působení pastýřského slova, které sjednocuje ruský národ. A proto obnovení jednoty církve slouží našim společným cílům. Upřímně zdravím vás i nás všechny u příležitosti této skutečně významné a památné události.“
Podstatné v tuto chvíli je, že spojení obou církví proběhlo v oblasti čistě náboženské. Ruská pravoslavná církev v zahraničí se stává součástí Moskevského patriarchátu, ale v mnoha rozhodujících ohledech si uchovává rozsáhlou autonomii. „Ruská pravoslavná církev v zahraničí je samostatná ve věcech pastýřských, osvětových, administrativních, hospodářských, majetkových i občanských a setrvává přitom v kanonické jednotě se vší úplností Ruské pravoslavné církve“. „Obnovili jsme naše kláštery, sjednotili jsme naší církev. A co dál ? Teď musíme křesťanství v Rusku natolik pozvednout, aby už nedošlo k žádným revolucím. Aby se tragédie 20. století neopakovala,“ řekl metropolita Kiril, který je v Ruské pravoslavné církvi odpovědný za vztahy s jinými církvemi a náboženstvími.
Sjednocení ruské pravoslavné církve doma a v zahraničí označil V. Putin za „epochální událost v životě církve i společnosti“
-red-
Foto: S. Vlasov, V. Chodakov
