Chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice na Olšanských hřbitovech je unikátní památkou ruské architektury a malířství – a je s podivem, že mu prozatím v průvodcích Prahou nebyla věnována téměř žádná pozornost.
Jediný chrám s typickou pravoslavnou architekturou v Praze vznikl dosud jen na Olšanských hřbitovech. Základní kámen byl položen 11. září 1924. S realizací stavby pomohl tehdejší premiér Dr. Karel Kramář a bratrský srbský lid. Inspektor vojenských hrobů Království Srbů, Chorvatů a Slovinců v tehdejším Československu, protojerej Milivoj Cvrčanin, zajistil peněžní příspěvek ve výši 30 000 tehdejších korun s podmínkou, že chrám bude současně memoriálem srbských pravoslavných vojáků, kteří padli na bojištích 1. světové války a jsou pohřbeni v Praze.
Manželé Kramářovi (Naděžda Nikolajevna pocházela z přední kupecké ruské rodiny) pomohli nejen s překonáním formálních potíží, ale i s materiálním zabezpečením stavby. K půlmilionové částce, která byla tehdy vybrána mezi příslušníky ruské kolonie v Praze, přispěl téměř stejnou částkou Karel Kramář a navíc předal dar 300 000 Kč od neznámého mecenáše (s největší pravděpodobností šlo o známého agrárního politika Antonína Švehlu). A tak namísto původně plánované pohřební kaple, mohl vzniknout sice malý – ale krásný „uspenský“ chrám. Uspenskými jsou nazývány všechny chrámy, které jsou zasvěceny Zesnutí (rusky „uspenije“) přesvaté Bohorodice. Nutnost postavit chrám na hřbitově vyplývala původně z potřeby ruské emigrace, která se usadila v Praze a pravoslavné věřící bylo potřebné pohřbívat podle pravoslavných kánonů. Ruští lidé, vypuzení bolševiky ze své vlasti se v novém, pro ně cizím prostředí neztratili. Našli v sobě dostatek duchovních sil, aby si zachovali víru svých předků a uplatnili se u nás ve všech oblastech lidské činnosti a kultury. Praha byla díky pohostinnému prostředí tehdejšího Československa v meziválečném období významným střediskem ruských utečenců.
Chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice je jediný svého druhu v Evropě a mimo hranice Ruska. Byl vyprojektován v severském pskovsko-novgorodském stylu jako jednolodní s jednou kopulí a lucernovitým tamburem. Má čtvercový půdorys on rozměrech 8,20x8,20 m a půlkruhovou oltářní absidu, celkovou výšku 22 m a byl postaven v novoruském stylu podle architektonických návrhů P. P. Paškovského a barona S. G. Klodta. Tento typ byl v Rusku rozšířen ve 12.–14. století. Pod zvonicí pskovského typu je umístěn vchod do krypty, zasvěcené sv. Soři. V kryptě je 33 tumb – původně měly sloužit pro zesnulé, kteří by byli později převezeni do Ruska. V kryptě je umístěna pamětní deska jugoslávskému králi Alexandru, zavražděném fašisty v r. 1933 v Marseille, jsou zde pochováni i manželé Kramářovi.
Chrám má bohatou vnější i vnitřní výzdobu, která byla vytvořena podle návrhů proslulého ruského malíře a grafika Ivana Jakovleviče Bilibina a jeho syna Alexandra Ivanoviče Bilibina. Práce financoval životní druh Alice Masarykové – americký mecenáš Charles Crain.
Ve dvacátých letech však vznikly jen vnější fresky. Nejkrásnější z nich je velká ikona Zvěstování Panny Marie – stylizace zázračné ikony Boží Matky, která má v originále název Znamenije Kurskaja Korennaja. Byla objevena v lese u Kurska v r. 1295 a objevovala se vždy v osudových okamžicích Ruska. Další mozaika znázorňuje archanděla Michaela a je umístěna na zadní vnější stěně absidy. Nad vchodem do krypty nás zaujme mozaika s vyobrazením hlavy Ježíše Krista. Jedná se o tzv. rukou nestvořený obraz – ikony tohoto typu jsou psány podle předloh „otisku Kristovy tváře na plátně“.
Interiér chrámu je pokryt biblickými výjevy. Vnitřní stěny chrámu však zůstávaly až do konce 2. světové války jen bíle natřeny. Teprve koncem r. 1940 se podařilo vladykovi Sergijovi docílit toho, aby se práce ujala malířka-ikonopisec monaška Serařma (Taťána Kosinská), která byla žákyní Bilibinovou a podílela se na výzdobě řady chrámů ve Svaté Zemi. Pod jejím vedením pak metodou „al secco“ pracovali umělci Andrej Rjazanov, Konstantin Pjaskovskij, Rostislav Korjakin, Ilja Šapova Vjačeslav Hartman. „Al secco“ znamená, že původní omítku zbrousili a napustili vápenným mlékem. Jen v kopuli byla použita metoda „al fresco“. Bohatá vnitřní výzdoba chrámu ohromí dnešního návštěvníka – ne však svou pompézností jako barokní interiéry kostelů – ale „přímým setkáním“ s pravoslavnou duchovností. Hodnotné fresky v kryptě se však již nepodařilo zachránit.
Ikonostas byl zhotoven podle návrhů Vladimíra Brandta a jednotlivé ikony napsal K. M. Katkov ve spolupráci s N. G. Jašvilovou. Katkov napsal většinu ikon v pařížském ateliéru Bilibina a za jeho osobního dohledu. Všechny ikony vycházely ze vzorů ruských středověkých ikonopisců 14–15. století.
Chrám je otevřen denně mimo pondělí od 10 do 16 hodin. Po celou tuto dobu je přítomen kněz, mohou být konány náboženské obřady i udílení svátostí – svatých tajin (křty, svatby, pomazání nemocných, panychidy, prosebné modlitby za uzdravení aj.), je možné přistoupit ke svaté zpovědi (v češtině, ruštině, ukrajinštině, srbštině, bulharštině), nebo požádat o duchovní rozhovor.
Svatá liturgie se v chrámu koná v den významných pravoslavných svátků, dále každou neděli od 8.00 a od 10.00 hodin, a také v pátek od 9.00 hodin. Představeným chrámu je Jeho Blaženost Kryštof, metropolita Pravoslavné církve v Českých zemích a na Slovensku a arcibiskup pražský.
(podle materiálů Ing. Vladimíra Gavriněva)
Svatava Maria Kabošová
