Nedávný incident,při kterém se Konstantinopolský patriarcha pokusil založit svůj stavropigiální monastýr na cizím kanonickém území – v českém městě Vilémov, v olomoucko-brněnské eparchii Pravoslavné církve českých zemí a Slovenska – prohloubil diskuzi kolem tohoto církevního institutu, který je považován za jednu z výsad nejvyššího církevního úřadu. Stavropigie byla a je do nynějška tradičně považována za pravomoc představitelů jednotlivých autokefálních místních církví. Bouřlivé církevně-politické spory posledních let odhalily hluboký rozpor v chápání hranic kanonické jurisdikce mezi místními autokefálními církvemi, orientovanými na patristické a byzantské kanonické církevní tradice, a Konstantinopolským patriarchátem, který vznáší své nároky podle nějaké nové ekleziologie, založené na „východním papismu“ a manipulaci s kánony a ekumenickou globalistickou demagogií. Arcibiskup Konstantinopole a Nového Říma, používající svůj starověký čestný titul „Ekumenický patriarcha“ tvrdí, že rozšiřuje svou jurisdikci, více méně na „celý svět“ (ekumenický) – s výjimkou těch území, na nichž existují jiné místní autokefální církve. Nečekaně se však ukázalo, že to neplatí bez výjimek. Konstantinopol se rozhodl rozšířit svoustavropigiální pravomoc na území celé planety Země, a udělat tak rozhodný krok k plné symetrii s římsko-katolickým učením o univerzální jurisdikci západního stolce sv. Petra – římsko-katolické církve. Na rozdíl od katolíků však nově vznikající „ortodoxní papežové“ nemají dogmatický, církevní ani právní základ...

Život církví na našem území nebývá nejčastěji mediálně sledovaným tématem. Přesto jsme už i zde na PL.cz několikrát věnovali pozornost vývoji v prostředí pravoslavné církve působící na našem území. Dnes přinášíme jakousi “situační zprávu” a k tomu dokument, dopis jednoho z nejvyšších představitelů pravoslavné církve. Určitě to bude zajímavý materiál pro každého, koho tato problematika zajímá. Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku je jednou z nejmladších církví v pravoslavném světě. Bezprostředně po nabytí samostatnosti tato církev získala kanonicky rovnoprávné vztahy se všemi místními autokefálními pravoslavnými sesterskými církvemi. Tyto rovnoprávné vztahy již tvoří neoddělitelnou tradici a podstatu vnímání naší místní církve. Tato tradice se však v poslední době stále častěji stává v médiích objektem záměrně zkreslených interpretací s marně utajovaným cílem, kterým je za každou cenu zdůvodnit jisté, rádoby nekanonické kroky, a to i přes to, že Posvátný synod naší církve na svém mimořádném zasedání dne 17. prosince roku 2019 v této věci již vyjádřil své stanovisko. V přijatém Usnesení Posvátného synodu bylo vyjádřeno kanonické vymezení vůči organizaci s názvem „Posvátný patriarší stavropigiální monastýr Zesnutí Přesvaté Bohorodice, z. s.“, zapsané jako necírkevní právnická osoba (občanský spolek) v České republice pod identifikačním číslem 08502374. V čele tohoto zapsaného spolku stojí...

V posledních týdnech začaly přicházet z olomoucko-brněnské eparchie Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku (PCČZS) znepokojivé zprávy. Dějí se věci, které hrozí zničit křehký mír i jednotu církve, které byly nastoleny na základě smíru, sjednaného v lednu 2016 v Konstantinopoli. Ty měly ukončit zmatky, které v našem pravoslaví vypukly po rezignaci někdejšího metropolity Kryštofa. Více se o tehdejších událostech dočtete v článku ZDE. A přesto, že tyto dohody nebyly nikdy beze zbytku naplněny (například nebyli nikdy přijati zpět duchovní a monašky olomoucko-brněnské eparchie, vyhození z pracovního poměru za svou věrnost metropolitovi Rostislavovi a posvátnému synodu) všichni doufali, že se postupem doby vše vyřeší a situace se urovná. Souběžně s tím pracovala s požehnáním metropolity Rostislava komise, která měla za úkol vtělit do ústavy naší místní církve tomos o autokefalitě, vydaný roku 1998 konstantinopolským patriarchátem. Zapracování tomosu do ústavy bylo rovněž jedním z bodů konstantinopolských úmluv. Ačkoli autokefalita Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku byla v pojetí konstantinopolského patriarchátu poněkud omezená a tomos dokonce prohlašoval působení sv. novomučedníka, vladyky Gorazda, v meziválečné době za nekanonické, přesto všichni doufali, že se jej podaří inkorporovat do ústavy způsobem, který bude přijatelný pro všechny strany. Jenže veškeré naděje na poklidný...

V posledních týdnech začaly přicházet z olomoucko-brněnské eparchie Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku (PCČZS) znepokojivé zprávy. Dějí se věci, které hrozí zničit křehký mír i jednotu církve, které byly nastoleny na základě smíru, sjednaného v lednu 2016 v Konstantinopoli. Ty měly ukončit zmatky, které v našem pravoslaví vypukly po rezignaci někdejšího metropolity Kryštofa. Více se o tehdejších událostech dočtete v článku zde. A přesto, že tyto dohody nebyly nikdy beze zbytku naplněny (například nebyli nikdy přijati zpět duchovní a monašky olomoucko-brněnské eparchie, vyhození z pracovního poměru za svou věrnost metropolitovi Rostislavovi a posvátnému synodu) všichni doufali, že se postupem doby vše vyřeší a situace se urovná. Souběžně s tím pracovala s požehnáním metropolity Rostislava komise, která měla za úkol vtělit do ústavy naší místní církve tomos o autokefalitě, vydaný roku 1998 konstantinopolským patriarchátem. Zapracování tomosu do ústavy bylo rovněž jedním z  bodů konstantinopolských úmluv. Ačkoli autokefalita Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku byla v pojetí konstantinopolského patriarchátu poněkud omezená a tomos dokonce prohlašoval působení sv. novomučedníka, vladyky Gorazda, v meziválečné době za nekanonické, přesto všichni doufali, že se jej podaří inkorporovat do ústavy způsobem, který bude přijatelný pro všechny strany. Jenže veškeré naděje na poklidný vývoj naší církve vzaly...

Foto: Sídlo ekumenického patriarchy Bartoloměje v tureckém Istanbulu V současné době sledujeme snahu Ekumenického patriarchátu ovlivňovat církevní dění na Ukrajině, která je všeobecně uznávanou kanonickou oblastí Ruské pravoslavné církve. Není to poprvé, co se Cařihrad pokouší vstupovat do záležitostí jiných autokefálních církví. Před několika lety došlo k podobnému pokusu i v naší Pravoslavné církvi v českých zemích a na Slovensku. V následujících řádcích se pokusím nastínit, jak celá záležitost vypadal z pohledu očitého svědka, který byl po celou dobu členem Eparchiální rady Pražské pravoslavné eparchie a po velkou část tohoto období byl zaměstnán na církevním ústředí. Předesílám, že jde o můj osobní, čistě neoficiální pohled, který nemá za cíl kohokoli urážet, očerňovat či odsuzovat. Nejprve několik slov k vývoji pravoslavné církve především v Českých zemích. Historie naší místní církve Pravoslavná víra k nám byla přinesena sv. Cyrilem a Metodějem roku 863 z Cařihradu. Nešlo nicméně o vyslání biskupů a tak se stalo, že církev zde byla ustanovena až roku 869, kdy byl sv. Metoděj vysvěcen na moravského arcibiskupa (tehdy stále ještě pravoslavným) římským papežem Hadriánem II. První matkou naší místní církve se tak stala církev římská. Kvůli intrikám latinského duchovenstva a politického tlaku Franků však byli Metodějovi žáci po smrti arcibiskupa...

Úloha cařihradského Ekumenického patriarchátu během krize v pravoslavné církvi v českých zemích a na Slovensku. V současné době sledujeme snahu Ekumenického patriarchátu ovlivňovat církevní dění na Ukrajině, která je všeobecně uznávanou kanonickou oblastí Ruské pravoslavné církve. Není to poprvé, co se Cařihrad pokouší vstupovat do záležitostí jiných autokefálních církví. Před několika lety došlo k podobnému pokusu i v naší Pravoslavné církvi v českých zemích a na Slovensku. V následujících řádcích se pokusím nastínit, jak celá záležitost vypadal z pohledu očitého svědka, který byl po celou dobu členem Eparchiální rady Pražské pravoslavné eparchie a po velkou část tohoto období byl zaměstnán na církevním ústředí. Předesílám, že jde o můj osobní, čistě neoficiální pohled, který nemá za cíl kohokoli urážet, očerňovat či odsuzovat. Nejprve několik slov k vývoji pravoslavné církve především v Českých zemích. Historie naší místní církve Pravoslavná víra k nám byla přinesena sv. Cyrilem a Metodějem roku 863 z Cařihradu. Nešlo nicméně o vyslání biskupů a tak se stalo, že církev zde byla ustanovena až roku 869, kdy byl sv. Metoděj vysvěcen na moravského arcibiskupa (tehdy stále ještě pravoslavným) římským papežem Hadriánem II. První matkou naší místní církve se tak stala církev římská. Kvůli intrikám latinského duchovenstva a politického tlaku...